Došel jsem k závěru, že v této zemi je lepší být gaunerem, než slušným člověkem, jenomže já sám nemám „ty koule“ na to se jím stát, tak si alespoň postesknu a dál budu pískat kudlu.
Docela se to ve mně hádá, protože mí rodiče mi říkali, že není pěkné být zločincem, ale dnešní společnost mi říká pravý opak a já tedy nevím, co je vlastně dobré a co ne.
Když jsem začal podnikat, myslel jsem si: „budu pilný, najdu si své místo na trhu, seženu zákazníky a založím to na poctivosti, spolehlivosti, komunikativnosti, komplexnosti. Vše se dařilo až do chvíle, kdy jsem zjistil, že tady něco nefunguje. Zákazníka jsem sehnal, práci odvedl, zboží dodal včas a komplexně, doprovodné i jiné služby zajistil.
A pak jsem vystavil fakturu.
Tady vše končí, dál už bych nemusel nejspíš pokračovat, ale ono to nejde. Vysvětlím proč. Faktura je totiž potištěný papír, je to jakýsi úřední doklad důležitý ne pro mne nebo zákazníka, ale pro stát, protože díky tomuto dokladu se nechá dohledat, kolik jsem vydělal a to bez ohledu na to, zda jsem peníze skutečně dostal nebo ne.
A tak na základě dokladu a onoho virtuálního výdělku jsem poctivě odvedl DPH, zaplatil sociální a zdravotní pojištění, silniční daň a povinné ručení, provoz mobilního telefonu, pevnou linku s připojením k internetu, webhosting, elektřinu, nájem, vodné, stočné, plyn, koupil si palivo do auta, svého pracovního prostředku a poslouchal dál naše „milé“ politiky, jak mi vysvětlují, co ještě budu muset v buducnu platit. Vyšší DPH, daň z toho a onoho, vyšší poplatky za to či ono, dokonce prý budu muset mít i jakýsi energetický štítek na provozovnu a celou řadu dalších a dalších zákonných vychytávek, které mají pomoci tomuto státu smazat dluh, který jsem prý udělal. Pořád jsem to těm politikům baštil, zapadl do toho establishmentu, stal se konformistou jako každý druhý a začal pilně pracovat, abych to vše utáhl. Ale nikdo mi z těch politiků ani lidí kolem mne neřekl, že práce nejsou koláče, ale jen oči pro pláč. To že někomu vystavím fakturu, za kterou nedostanu zaplaceno, totiž vůbec nic neznamená a hlavně to nikoho nezajímá.
Když se mi to stalo poprvé, říkal jsem si, podnikatel má vždy nějaké ty ztráty, to už je riziko podnikání. Když se mi to ale stalo podruhé, potřetí a počtvrté, začal jsem přemýšlet, kde je chyba.
Naštěstí jsem na to přišel a je to tak jednoduché. Stačí prostě okrádat stát. Žádné faktury, ale vše pěkně na prkno a bez papíru. Žádné odvody, ale hodit se do štědrého socka systému a nechat se živit státem. A já blbec pořád myslel, že tohle se nemá, že tohle se nesmí! Kdepak, je to přesně naopak! Exekutor, který začal pronásledovat mé dlužníky mi jenom s pokrčením sdělil, že kde nic není ani kuře nehrabe a že budu muset své peníze nejspíš provždy oželet. Ti lidé a firmy znají perfektní fígle, jak se vyhnout postihům. Na trestní oznámení zapomeňte, je to ztráta času, energie a dalších peněz. Soudy totiž nikdy nedokáží prokázat úmysl. Exekutor nedosáhne na člověka, který šikovně proplouvá šedou ekonomikou. Museli byste vkročit do stejných vod a naučit se plavat jako oni a být - žralokem.
A tak říkám, zkusme to. Když nebudeme papírově existovat, nikdo si na nás nic nevezme. Je to super! Když bude někdo něco chtít, prostě přijde, zaplatí a teprve potom mu to dáme. Pěkně z ručky do ručky, na co doklad. Na co papír, který vám nezaručuje vůbec nic a je dobrý jen pro stát, aby vás mohl lépe pumpnout? Jsme pak vlastně okradeni dvakrát, jednou od nepoctivého zákazníka a podruhé od nekompromisního státu, který nám za to, co dostává, nic nenabízí. Ochrana před gaunery neexistuje jednoduše proto, protože jsou právě v čele této země.
Na co platit daně, když si můžeme snadno domyslet, kde ty peníze mizí? Opět je to tak jednoduché: do firem, které jsou na stát napojené jako elektrická dojička na cecku tučné krávy. Tam pořád papíry fungují, protože díky nim se dá leccos skrýt, zakamuflovat. Zde papír nefiguruje jako doklad potřebný pro vyměření daní, ale jako doklad potřebný pro alibi. Když ve veřejnoprávní televizi představitel významné firmy, který dostával zakázky jenom od státu a čerpal peníze z unijních fondů veřejně a otevřeně prohlásil, že má firmu na Karibiku jednoduše proto, aby mohl lépe daňově optimalizovat, tak jsem myslel, že padnu do vývrtky. Je to „dobrý“ termín, už se neříká okrádat stát, ale říká se: „daňově optimalizovat, vyvádět finanční prostředky, odklánět peníze, účty remodelovat“ a jinak sračkovatět, protože nic jiného, že kecy a sračky tyhle řeči nejsou. Ježí se mi chlupy na celém těle, když slyším ty manažerské týpky, jak takhle blábolí. Já ne, já otevřeně říkám, pojdmě krást, udělejme to všichni a masově, aby už konečně nebyl rozdíl mezi námi pitomci, co se trapně o něco snaží a mezi tím zbytkem, co se nám směje. Připojme se k nim a nebojme se to správně pojmenovat. Neříkejme: „daňově optimalizovat,“ ale říkejme krást a hlavně – dělejme to. Pojďmě to udělat všichni, možná že teprve potom se něco stane a něco se změní, protože takhle to prostě už dál nejde.
