Už dva roky se tu a tam pokouším zaujmout nějakého personalistu svým CéVé, ale zatím se mi pouze ve dvou případech podařilo dostat až k ústním pohovorům.
Vím, že nejsem žádný specialista v konkrétním oboru. Postupně jsem se vypracovával většinou k vedoucím pozicím a tak na otázku slečny v pracovní agentuře, o jaký typ práce bych měl zájem, jsem logicky odpověděl, že k lopatě se mi zrovna nechce, když mám za sebou 4 roky praxe jako vedoucí, 8 let praxe jako manager a dva roky jako jednatel obchodní společnosti. „Hm, to ale bude těžké, váš životopis není špatný, ale my hledáme především odborníky v automobilovém průmyslu,“ suše odvětila slečna za přepážkou a zařadila mne do šuplíku „bez naděje“.
Už dávno se mi přestalo osobně dotýkat, že mne personalisté nezvou ani k pohovorům a jen mi emailem doručí oznámení ve stylu, že dali přednost uchazečům, kteří více vyhověli jejich požadavkům. Zpočátku jsem přemýšlel, jak mohou vědět, žá jejich požadavky nesplňuji, když mi nedali ani šanci je o tom jakkoliv přesvědčit, ale budiž. Zredukoval jsem informace o své osobě na minimum. Zkoušel i vypustit věk, ze slova ředitel jsem udělal slovo vedoucí, ale nebylo to nic platné, jako když hrách na stěnu házíš.
Pak náhle přišla šance, která se mi zdála jak ušitá pro mne. Místo vedoucího kanceláře jisté instituce, o které řeknu pouze tolik, že je financována z veřejných prostředků a spadá pod městský rozpočet. Požadavky: vysoká škola nebo střední s maturitou. Znalost anglického jazyka a znalost ruského jazyka výhodou. Zkušenosti s řízením týmu. Samozřejmě znalost práce na PC. Zašel jsem tedy na CzechPoint a nechal si cca za 500 Kč vystavit všechny potřebné a požadované doklady – úředně ověřené vysvědčení, výpis z rejstříku trestů a potvrzení o tom, že jsem v minulém století neměl nic společného s komunisty. Vybavil jsem se potřebnými znalostmi zákonů ze státní správy a vyrazil na pohovor.
Komise byla složená ze tří lidí, z nichž dva jsem znal, třetím byl můj budoucí nadřízený o jehož přízeň jsem se měl ucházet. Vida, aniž bych o to usiloval, mám na své straně hned dva členy komise, ještě že jsem nikoho z nich nenaháněl, abych si zajistil protekci. Mají tak možnost se projevit naprosto nezištně a podle aktuálních dojmů. Znalostní otázky pokládala má známá, všechny jsem je zodpověděl s dobrým pocitem, že tam nejsem za blbce – vždyť jsem se tak dobře připravoval! Sucho v krku a nervozitu, jak kdybych stál znovu před maturitní komisí, jsem však navzdory svému věku a zkušenostem potlačit nedokázal – snad to nebylo tak znát. Na závěr proběhl předběžný odhad mého eventuálního platu podle tabulkového zařazení a vyšlo nám, že bych měl šanci na cca 20 tis. Kč, spíše ale i více. V duchu jsem si pomyslel, že je to přímo skvělé, protože již dva roky mám příjem, který téměř výhradně pokrývá provozní výdaje, takže to by byl úžasný obrat. Když jsem za sebou zavíral dveře v čekací místnosti, všiml jsem si pohledné slečny s pěknýma nohama, která evidentně přicházela na řadu po mně.
„Vypadá to, že to dopadne,“ oznámil jsem optimisticky své manželce a hned druhý den volal oné známé. „Tak už komise rozhodla?“ „Jo, dali jsme přednost jedné slečně.“ „Aha, a proč, můžeš mi to říci?“ „Víš Dane, byl jsi pro tuhle práci přiliš překvalifikovaný, to je vlastně pozice sekretářky ředitele, která mu bude vařit kafe.“ „Ale vždyť jste uváděli, že je to vedoucí?“ „Jo, ale ta vedoucí bude mít pod sebou pouze jednoho člověka.“ „Aha, a proč tedy ty ciráty? Proč jsem musel běhat po úřadech a shánět všechny ty papíry a dokazovat znalosti jak nějaký právník?“ „No já, jsem také říkala, že si mohli vybrat kohokoliv, kdo se kolem nich projde po ulici, ale oni že ne, že jim to ukládá zákon. A také jsme si říkali, že Tě pozveme, aby sis nemyslel, že Tě odmítáme. Víš ta práce by tě nebavila, na tom jsme se shodli, vždyť známe tvoje kvality.“
Tak se mi ulevilo. Pokorně, ale šťastně se vracím ke své živnosti. Mí kamarádi mne zachránili před nudnou a naprosto nekvalifikovanou prací ficky, co šéfovi vaří kafe za státní peníze ve výši bratru 20 tis. Jako živnostník se musím setsakra otáčet, abych těch 20 tis. vydělal, jenže protože musím zaplatit elektřinu, silniční daň, povinné ručení, pevnou telefonní linku, internet, účet za mobilní telefon, benzín, sociální pojištění, zdravotní pojištění, reklamu na internetu a z těch 20 tis. ještě musím odvést 20% DPH a něco si schovat na daně, tak vlastně mi pak vychází, že bych měl ještě něco málo doplácet. Nicméně, díky bohu, že to nevyšlo. Představa dobře placené dlouhonohé krasavice je přece jenom o něco příjemnější, než představa snaživého, ale stárnoucího chlapa, co už by si měl shánět tu lopatu a ne se pořád cpát do nějakých funkcí. Jenom doufám, že pan ministr práce a sociálních věcí tu lopatu bude potřebovat také, nikoliv na práci, ale na to, aby si s ní rovnou vykopal hrob a šel se takzvaně zahrabat.
